Sopka - vulkán

Český výraz sopka vznikl v 1. polovině 19. století, kdy ho Jan Svatopluk Presl převzal od ruského сопка (sópka). Rovněž etymologicky souvisí se slovem sypat.

V češtině velice často používané synonymum vulkán je odvozeno od Vulcano, sopečného ostrova náležící k Liparským ostrovům v Itálii. Jeho název pochází od Vulcana, boha ohně a kovářství z římské mytologie.

Sopka či také vulkán je porucha povrchu planety či měsíce, kudy se na povrch dostává směs roztavených hornin (magma) a sopečných plynů z hlouběji umístěného
magmatického rezervoáru Magmatický krb je prostor pod povrchem země o velikosti asi jeden až deset kilometrů, vytvořený vystupujícím magmatem. Magmatický krb je také rezervoárem magmatu. Bývá v hloubce pět až třicet kilometrů pod povrchem.
Samotný termín sopka je často používán pro označení tělesa ve tvaru kuželovité hory, nicméně jsou známy i druhy sopek, které žádný kužel nevytváří.
Tvar je především závislý na složení magmatu, charakteru a intenzitě sopečné erupce. Na Zemi se sopky nejčastěji vyskytují podél okrajů tektonických desek a nad tzv. horkými skvrnami, situovanými mimo tyto okraje, což vysvětluje teorie o deskové tektonice.

Jinými formami jsou například
bahenní sopky Bahenní sopka je tvar zemského povrchu vytvořený periodickými erupcemi bahna, brekcie, vody a plynů, zejména uhlovodíků. Vzniklý tvar připomíná plochý kužel sopky. Bahenní sopky mají rozměry od jednotek metrů po stovky metrů na výšku a kilometry na šířku.

(ty až na pár výjimek nesouvisí se sopečnou činností) nebo kryovulkány, vyskytující se na některých měsíců sluneční soustavy: Europa, Enceladus, Triton. Věda, zkoumající sopečnou činnost, se nazývá
Vulkanologie Vulkanologie je vědní obor zabývající se vznikem a stavbou sopek, sopečnou činností, projevy vulkanismu a zkoumáním vlastností sopek, lávy, magmatu a souvisejících geologických jevů.
      Použité zdroje:
Wikipedia Zdroj informace: stánka Sopky - Wikipedia

Index vulkanické aktivity (VEI) tabulkový rozcestník (odkazy na zdroj)

VEI Množství vyvrženého materiálu Typ erupce Výška sopečného mraku/sloupce Průměrná frekvence Příklady některých erupcí
0 do 10 000 m³ havajská erupce do 0,1 km nepřetržitě Kilauea (1977), Piton de la Fournaise (2017)
1 0,01 – 1 mil. m³ havajská a strombolská erupce 0,1 – 1 km každý den Stromboli (od dob Římské říše), Nyiragongo (2002)
2 1 – 10 mil. m³ strombolská, vulkánská erupce 1 – 5 km každé 2 týdny Cumbre Vieja (1949), Sinabung (2010), Whakaari (2019)
3 10 – 100 mil. m³ vulkánská, peléjská a subpliniovská erupce 3 – 15 km každé 3 měsíce Nevado del Ruiz (1985), Soufrière Hills (1995), Semeru (2021)
4 0,1 – 1 km³ peléjská, subpliniovská a pliniovská erupce nad 10 km každých 18 měsíců Mont Pelée (1902), Eyjafjallajökull (2010), Taal (2020)
5 1 – 10 km³ peléjská a pliniovská erupce nad 10 km každých 12 let Vesuv (79), Mount St. Helens (1980), Hunga Tonga (2022)
6 10 – 100 km³ pliniovská a ultrapliniovská erupce nad 20 km každých 50 – 100 let Ilopango (~431), Krakatoa (1883), Pinatubo (1991)
7 100 – 1 000 km³ ultrapliniovská erupce nad 20 km každých 500 – 1 000 let Campi Flegrei (~39 280 př. n. l.), Théra (~1600 př. n. l.), Tambora (1815)
8 více než 1 000 km³ ultrapliniovská erupce nad 20 km každých 50 000 let Yellowstone (~630 000 př. n. l.), Toba (~74 000 př. n. l.)

Použité zdroje: Wikipedia

Nepřihlášený