Sopka - vulkán
Český výraz sopka vznikl v 1. polovině 19. století, kdy ho Jan Svatopluk Presl převzal od ruského сопка (sópka). Rovněž etymologicky souvisí se slovem sypat.
V češtině velice často používané synonymum vulkán je odvozeno od Vulcano, sopečného ostrova náležící k Liparským ostrovům v Itálii. Jeho název pochází od Vulcana, boha ohně a kovářství z římské mytologie.
Sopka či také vulkán je porucha povrchu planety či měsíce, kudy se na povrch dostává směs roztavených hornin (magma) a sopečných plynů z hlouběji umístěného
Tvar je především závislý na složení magmatu, charakteru a intenzitě sopečné erupce. Na Zemi se sopky nejčastěji vyskytují podél okrajů tektonických desek a nad tzv. horkými skvrnami, situovanými mimo tyto okraje, což vysvětluje teorie o deskové tektonice. Jinými formami jsou například
magmatického rezervoáru
Magmatický krb je prostor pod povrchem země o velikosti asi jeden až deset kilometrů, vytvořený vystupujícím magmatem. Magmatický krb je také rezervoárem magmatu. Bývá v hloubce pět až třicet kilometrů pod povrchem.
Samotný termín sopka je často používán pro označení tělesa ve tvaru kuželovité hory, nicméně jsou známy i druhy sopek, které žádný kužel nevytváří.
Tvar je především závislý na složení magmatu, charakteru a intenzitě sopečné erupce. Na Zemi se sopky nejčastěji vyskytují podél okrajů tektonických desek a nad tzv. horkými skvrnami, situovanými mimo tyto okraje, což vysvětluje teorie o deskové tektonice. Jinými formami jsou například
bahenní sopky
Bahenní sopka je tvar zemského povrchu vytvořený periodickými erupcemi bahna, brekcie, vody a plynů, zejména uhlovodíků. Vzniklý tvar připomíná plochý kužel sopky. Bahenní sopky mají rozměry od jednotek metrů po stovky metrů na výšku a kilometry na šířku.
(ty až na pár výjimek nesouvisí se sopečnou činností) nebo kryovulkány, vyskytující se na některých měsíců sluneční soustavy: Europa, Enceladus, Triton. Věda, zkoumající sopečnou činnost, se nazývá
Vulkanologie
Vulkanologie je vědní obor zabývající se vznikem a stavbou sopek, sopečnou činností, projevy vulkanismu a zkoumáním vlastností sopek, lávy, magmatu a souvisejících geologických jevů.
Použité zdroje:
Wikipedia
Zdroj informace: stánka Sopky - Wikipedia
Index vulkanické aktivity (VEI) tabulkový rozcestník (odkazy na zdroj)
VEI | Množství vyvrženého materiálu | Typ erupce | Výška sopečného mraku/sloupce | Průměrná frekvence | Příklady některých erupcí |
---|---|---|---|---|---|
0 | do 10 000 m³ | havajská erupce | do 0,1 km | nepřetržitě | Kilauea (1977), Piton de la Fournaise (2017) |
1 | 0,01 – 1 mil. m³ | havajská a strombolská erupce | 0,1 – 1 km | každý den | Stromboli (od dob Římské říše), Nyiragongo (2002) |
2 | 1 – 10 mil. m³ | strombolská, vulkánská erupce | 1 – 5 km | každé 2 týdny | Cumbre Vieja (1949), Sinabung (2010), Whakaari (2019) |
3 | 10 – 100 mil. m³ | vulkánská, peléjská a subpliniovská erupce | 3 – 15 km | každé 3 měsíce | Nevado del Ruiz (1985), Soufrière Hills (1995), Semeru (2021) |
4 | 0,1 – 1 km³ | peléjská, subpliniovská a pliniovská erupce | nad 10 km | každých 18 měsíců | Mont Pelée (1902), Eyjafjallajökull (2010), Taal (2020) |
5 | 1 – 10 km³ | peléjská a pliniovská erupce | nad 10 km | každých 12 let | Vesuv (79), Mount St. Helens (1980), Hunga Tonga (2022) |
6 | 10 – 100 km³ | pliniovská a ultrapliniovská erupce | nad 20 km | každých 50 – 100 let | Ilopango (~431), Krakatoa (1883), Pinatubo (1991) |
7 | 100 – 1 000 km³ | ultrapliniovská erupce | nad 20 km | každých 500 – 1 000 let | Campi Flegrei (~39 280 př. n. l.), Théra (~1600 př. n. l.), Tambora (1815) |
8 | více než 1 000 km³ | ultrapliniovská erupce | nad 20 km | každých 50 000 let | Yellowstone (~630 000 př. n. l.), Toba (~74 000 př. n. l.) |
Použité zdroje: Wikipedia